Červenec 2016

Příliš krásná

26. července 2016 v 23:19 | Kvinna
Nikdy jsem Tě nežádala, abys se mnou byla. Nechtěla jsem po Tobě, abys mi svěřovala své pocity, zážitky nebo tajemství. Ty jsi však nikdy nezaváhala a vždy mi věřila. Zatímco mi ostatní ubližovali, smáli se mi a pomlouvali mě, Ty ses chovala jako bys je ani neviděla.

Vlastně myslím, že Ty jsi je doopravdy neviděla. Jsi příliš chytrá na to, abys věřila nějakým lžím a výmyslům. Pravdou je, že Ty jsi pro tento svět až příliš krásná. Nedokážeš nenávidět, nedokážeš chybovat, nedokážeš nečinně přihlížet vážnému problému.

Jsi můj strážný anděl. Jsi se mnou již od samého začátku a vím, že u mého konce budeš také. Přijdeš ke mně, políbíš mě na tvář a povíš mi: "Já Ti to říkala."

"Měla jsem Ti věřit," odpovím a naposledy se usměji. Z celého světa mi nejvíce bude chybět Tvůj úžasný hlas, který jsem slýchávala za dveřmi koupelny, když ses sprchovala, kterým ses se mnou smála mým nepovedeným vtipům, kterým jsi společně se mnou plakala, utěšovala mne, a kterým jsi mi dávala své moudré rady. Rady, které jsem nikdy neposlechla a jen jsem nad nimi mávla rukou.

Měla jsem Tě poslouchat. Můj život by vypadal úplně jinak, kdybych tak učinila, ale má tvrdohlavost a pýcha mi to nedovolily. Až však má duše opravdu odejde na věčnost, odejdu z tohoto světa v pokoji, neboť mně stačilo pouze to, že jsi v mém životě byla Ty.

V dobrém i zlém

24. července 2016 v 22:36 | Kvinna
Nesnáším Tě. Nesnáším Tě za to, co jsi mi provedl. Ale ještě více Tě nesnáším za ty věci, které jsi neudělal.

Nesnáším ty Tvé překrásné oči, které mi přináší klid a pokoj. Nesnáším Tvůj pohled, kterým se snažíš zachytit ten můj a přijít na to, na co zrovna myslím. Nesnáším Tvůj úsměv a smích, kterými mi denodenně zlepšuješ náladu, naplňuješ mě optimismem a nadějí na lepší den. Nesnáším Tvůj hlas, díky kterému Tě nedokážu přestat poslouchat. Nesnáším Tvé rty, nad jejichž chutí musím stále myslet a nedají mi v noci spát. Nesnáším Tvé vlasy, které si upravuješ jen při možnosti střetnutí se mnou. Nesnáším, že jsi mnohem vyšší než já. Nesnáším Tvůj sportovní styl oblékání a tu Tvou jedinou košili, která Ti tak sluší. Nesnáším Tvou rychlou chůzi, které mnohdy nestačím. Nenáším to, že se přátelíš s tak atraktivními dívkami Tvého věku. Nesnáším to, že jsi o dva roky starší. Nesnáším, jak si nesmírně roztomile hraješ s malými dětmi. Nesnáším Tvou inteligenci, soutěživost, a že mě většinou ve všem porazíš. Nesnáším Tvé názory na politiku, které se neshodují s těmi mými. Nesnáším, že jsi stejného vyznání jako já, díky čemuž jsem Tě potkala. Nesnáším, že nedokážu odhadnout, jestli ke mně něco cítíš.

Ale nejvíc nesnáším sama sebe za to, jak šťastná s Tebou jsem, a že bez Tebe už nechci a ani nedokáži žít dál.

Výš než kdy jindy

9. července 2016 v 11:40 | Kvinna
Bosa stojím na ledové skále a mé prsty se letmo dotýkají kmene jehličnanu. Mezitím, co si vítr pohrává s mými tmavými kadeřemi, já zhluboka vdechuji čerstvý vzduch. A přestože bych mohla být ve vteřině mrtvá, nikdy předtím jsem se necítila živější.

Shlédnu ze skály dolů. Když se člověk dostane tak vysoko, vše mu najednou připadá drobné. Všechny nesváry a problémy se zdají být zbytečné a Vy konečně pochopíte, co od Vás život očekává.

Zvednu hlavu a snažím se pohlédnout do dálky. Díky mlze však nevidím a dostávám strach. Nevím, co se v ní skrývá. Možná budou převládat dobré věci, možná ty špatné, ale díky Tobě jsem konečně připravená riskovat.

Zavřu oči a uslyším Tvůj hlas. Našeptává mi, ať se nebojím a udělám krok dopředu. Jsem si jistá, že Ty mě chytíš. Jak to vím? Nuže, to prozatím zůstane mým tajemstvím.