Listopad 2016

Všechno bude dobré

17. listopadu 2016 v 16:48 | Kvinna
Stále si pamatuji Tvá poslední slova.

Uplakaná jsem seděla na lavičce před naší školou a čekala na Tebe. Tys najednou vyšel a hned jsi zamířil ke mně. Věděl jsi, co se stalo. Dlouho jsme tam pouze seděli a nic neříkali. Držel jsi mě za ruku a jemně mi po dlani přejížděl palcem.

"To bude dobrý," ujišťoval jsi mě.

Já se na Tebe podívala a poprvé za poslední tři týdny se usmála. Věřila jsem Ti. Tehdy to bylo poprvé, co jsi mi lhal. Vím, že jsi to věděl. Tys věděl vždy všechno.

Ale i přesto jsem Ti neskonale vděčná. Děkuji, že jsi mi tehdy neřekl pravdu, protože by mě to zabilo.

Nic není dobré. Nejsi tu Ty.

Ale je čas jít. Už dávno jsem Ti měla dát sbohem, ale nechtěla jsem si přiznat pravdu. Nechtěla jsem uvěřit tomu, že všechny naše sny a vše, co jsme plánovali, se najednou rozplynulo. Zasekla jsem se a odmítala si to přiznat. Bohužel však přišel čas vyrůst.

Je to bolestivé, ale zvládnu to, protože Ty tu možná už nejsi, ale vzpomínky na Tebe mi navždy zůstanou. A to, co jsem k Tobě cítila, budu cítit i dál. Snad se jednou znovu setkáme a já Ti budu moct tohle všechno říct. Budu Ti vyprávět o všem, čím si procházím, čím si teprve projdu a Ty na mě budeš hrdý, jak silná jsem byla. Budeme spolu a já konečně budu šťastná tak, jak jsi vždy chtěl, abych byla.