Leden 2017

Ty a já

9. ledna 2017 v 16:54 | Kvinna
Vyšli spolu z budovy, když on se najednou zastavil. Ona udělala totéž, postavila se naproti němu a zadívala se do jeho sytě modrých očí. Jejímu pohledu neuhýbal, spíše naopak, vychutnával si ho a snažil se si ho dopodrobna zapamatovat. Chtěl si pamatovat naprosto vše, co jí patřilo. Její hnědé oči chráněné dlouhými řasami, okousané srdcovité rty, akné, neustále rozcuchané vlasy, drobné šperky od její babičky, rovné zuby s předkusem vytvářející nejkrásnější úsměv na Zemi, její kouzelný smích.

"Děje se něco?" ptala se ho.

Zavrtěl hlavou.

Zafoukal vítr a uvolnil z jejího drdolu pramínek vlasů. Chytil ji za ruku a přitáhl ji blíž k sobě. Neposedný pramínek schoval za ucho a mezitím jí stále jemně svíral dlaň. Svou ruku posunul od pramínku na její tvář, kde se rozhodl zůstat. Nijak se nebránila, zavřela oči a užívala si tu chvíli. On byl jediný člověk, který se jí směl dotýkat.

"Přál bych si, aby to tak bylo navždy," řekl polohlasem.

Vzala jeho dlaně do svých a sklopila zrak. Chtěla se mu svěřit, co k němu cítí, že by si to také přála, ale k čemu by to bylo? On to ví a jejich situaci by to stejně nijak neovlivnilo. Přitiskla se k němu a obtočila si kolem něj ruce. On ji jednou rukou obejmul v pase, druhou položil na její záda a bradu si opřel o vršek její hlavy.

"Slyšíš to?" zeptala se ho.

"Co myslíš?"

Odtáhla se od něj, vzala jeho dlaň a přiložila ji na svůj hrudník. Ucítil její silně bijící srdce.

"Bije pro Tebe."