Přese vechno

25. dubna 2018 v 17:54 | Kvinna
Byla to lež. Ty, já, my. Nikdy Ti na mně nezáleželo. Ale abychom k sobě byli naprosto upřímní, mně na to Tobě taky ne. Nemilovala jsem Tebe, byla jsem zamilovaná do iluze. Myslela jsem, že jsi dokonalý. A Ty ses mi to nikdy nesnažil vyvrátit. Líbilo se Ti být obdivován a milován. Přestože jsi vždy měl všechno, chtěl jsi ještě víc.

Stačilo říct jediné slovo. Mohl jsi mě kdykoliv zastavit, ale nechal jsi mě ve lži a naději.

Do nemocnice jsi za mnou ani jednou nepřišel. Čekala jsem. Vážně dlouho jsem čekala. Žádná zpráva, žádný telefonát. Z té doby o Tobě vím jen to, co mi řekli ostatní. A nyní si připadám dost hloupě.

Oddychl sis, že ses mě konečně zbavil?

Nenávidím Tě.

Nechtěla jsem Tě už nikdy v životě vidět.

Kvůli Tobě jsem se odstěhovala a změnila školu. Nějakou dobu jsem si žila v klidu, spokojeně a šťastně.

A Ty se najednou vrátíš.

Ale víš, co je fakt smutný? Když jsem tě spatřila, byla jsem šťastná. Na malou chvilku jsem se po dlouhé době znovu upřímně usmála. Když jsi šel ke mně, mé srdce bilo jako splašené. A najednou přestalo. Zastavilo se.
Prošel jsi kolem mě. Po všem, co jsme spolu prožili, Ti nestojím ani za pouhý pozdrav. Lidé se opravdu nemění, že? Ani já, ani Ty.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama